Korejský výlet

Jižní Korea kolem dokola

8.10. Misari, Soul – závod

Fotky:
• Závod
• Byt

Start závodu by Kim HyeonwooStart závodu byl má být 6:00, takže vstáváme okolo 4:15 a pan Kim nás odváží do Misari, které je asi 20 km daleko. Misari je středisko vodních sportů, které bylo postaveno kvůli olympiádě 1988. Trať závodu je bez převýšení a je vytvořena jako okruh okolo kanálu, kde probíhalo veslování a dnes zde navíc jezdí závody motorových člunů. Máme vyhrazen stánek, kde jsme umístili svoje věci, další stánek je na půlce trati, ale ve skutečnosti je vzdálen pouze 200 m od startu.
Startujeme ještě za tmy, ale zhruba po prvním kole začíná svítat. Ze začátku je poměrně chladno a na rovinkách fouká silný vítr. Trať je dobře připravena až na úsek dlouhý asi 2 km, který je 2,5 km po startu. Na tomto úseku jsou dlaždice, které po silných jarních povodních jsou různě propadlé a zdvihlé, takže běh se na nich je docela nepříjemný. Harry Arndt, který je technickým ředitelem závodů, se v prvních kolech závodu pokouší označit všechny díry v chodníku, ale výsledek je vzhledem k množství děr k ničemu.
Vlastní občerstvení máme u startu a v polovině závodu, kde pobíhá Renata s Tomem a snaží se reagovat na naše žádosti. Vzhledem k tomu, že zároveň obsluhují Slováky, tak mají co dělat, aby stíhali těch 200 metrů mezi občerstvovačkama přeběhnout. Další občerstvení, ale pouze oficiální je k dispozici na 2,5 a 7,5 km, kdy jedno občerstvení míjíme z různých stran podle toho, na kterém kilometru jsme. Výhodou zde je, že jsou občas vidět soupeři a nevýhodou, že se občas s protiběžci přetahujeme o občerstvení. Tento problém je zřetelný ve chvílích, kdy pořadatelé dali do kádí chladit energetické nápoje Enerzen a občas, když to člověk potřebuje, tak mu někdo před nosem vyfoukne občerstvení. Na všech občerstvovačkách je k disposici voda, kádě s houbami a ledem a na těch dvou velkých ještě ionťák, cola, káva, banány, kousky sladkostí, různé jiné pochutiny, dokonce nějaký gel a ovšem(jsme přece v Koreji) rýže.
Od začátku se snažím držet tempo kolem 4 min/km, abych se pokusil dostat na čas pod 7 hodin. Prvních 2 km jsou příliš pomalé – asi 8:40, takže přidávám a v cíli prvního kola zjišťuji, že jsem opět v časovém plánu. Snažím se chytit nějakého běžce, abych se mohl na dlouhých větrných rovinkách schovat. Po druhém se utvoří skupinka ve, které běží Rus (očividně asijského původu), Američan, Ir, Slovák Slavo Lindvai a já. Už na konci druhého kola cítím slabost. Hlavou mi jenom proběhne, že jestli to bude dál pokračovat, tak je otázkou zda doběhnu a v jakém stavu. Mírné křeče ve střevech mě navíc nutí, abych si při běhu začal všímat, kde se nachází záchodky a případně husté keře. Na občerstvovačce beru od Renaty gel a zapíjím to vodou. Výsledek se dostaví: udělá se mi lépe a psychika opět vystoupá vzhůru. Další tři kolo se snažím držet svých spoluběžců. Ze skupiny se na chvíli ztratil Slavo Lindvai. Napřed vyrazil vpřed a když jsme ho za dalších 10 km doběhli, tak se pro změnu začal ztrácet vzadu. Příjemným povzbuzením je pan Park, který byl naším hostitelem první dva dny v Soulu. Je zároveň pořadatelem a hlídá trať na šestém kilometru. Vždy když kolem probíhám, tak mě hlasitě povzbuzuje jménem. Kolem 9 hodiny slunce roztrhalo mlžný opar a začalo docela připalovat. StánekTeplota během krátké doby vystoupala na 26-27 stupňů a všichni už tušili, že se dost zapotí. Při otočkách na pátém kilometru jsem zahlédl Pavla Hotaře a kus za ním Jirku Krejčího běžícího svým strojovým tempem a moc hezkým stylem. Zdá se, že pro Pavla je to tempo trochu moc rychlé a Jirka to rozbíhá na jistotu času kolem 7:30-7:40. Každý máme dnes jinou taktiku. V šestém kole už neudržím skupinku a začínám pociťovat vyčerpání a slabost v nohách, také psychika prudce padá dolů. Snažil jsem se doplňovat energii i tekutiny, ale vzhledem k tomu, že musím být opatrný se svým žaludkem, tak očividně ne dost. Horko, cestování, časový posun a možná i nezvyklé jídlo si vyžádají svoji daň. Na 65 km se objevují první křeče ve stehnech a nohy omítají poslušnost. Jako vždy, když se dostanu k této hranici, tak se moje myšlenky dostávají tam, kde nechci. Jednak přemýšlím proč to vlastně dělám a také jestli má cenu dál běžet. Pak si uvědomím, že také běžím za družstvo a že už mě bylo hůř a opět se pokouším dále sunout kupředu. V sedmém kole se hodinky zastaví na mezičase 57 minut. Tak, to je už je pěkný pochodový cvičení. Každý krok, který udělám o trochu delší, než je pouhé cupitaní znamená křeč. Bolest je ve svalech nohou pěkně zažraná, ale bolí mě i ruce a v zádech se mi jako obvykle začíná objevovat blok v oblasti hrudní páteře, což znamená bolest i při každém nádechu. Skoro na každé občerstvovačce přecházím do chůze a snažím se vypít a sníst vše co se do mě vejde. Led v kádích s vodou nabírám a chladím bolavé nohy, později si led dávám i do vody, coly i ionťáku – za prvé to lépe chutná a za druhé mě to aspoň trochu ochlazuje. V sedmém kole zahlédnu Jirku, ale i přes moje zpomalení se moc nepřiblížil. To znamená, že také zpomaluje. Informaci o Pavlovi dostávám od Tomáše a zdá se, že Pavel už toho měl plný kecky o dvě kola dříve. Slavo Lindvay mě předbíhá a rychle se vzdaluje, ale od krize mi to je už úplně jedno, soustředím se hlavně na to, abych vůbec běžel. Další kola absolvuji na hranici běhu a křečí a i když se mi síly trochu vracejí, tak rychlejší běh nepadá v úvahu. Moje myšlenky se neustále upínají na cíl a na to, že se sice pomalu, ale přece blíží. Občas mě předběhne nějaký běžec nebo i běžkyně a vypadá to, že běží vlastně na pohodu – solidní deprese. Na posledních dvou kilometrech mě ještě předbíhá Korejec, ale opět se ho nemůžu zachytit pro číhající křeče. Pak už vidím blížící se cílovou bránu a v ní drží dva človíčci červenou pásku, kterou mám protnout. Napřed si říkám, že jsem asi něco přehlídl a něco jsem vyhrál a pak si uvědomím, že takhle dobíhají všichni. Za páskou mě čeká Renata s foťákem a spousta dalších příjemných věcí jako je pití, jídlo a odpočinek. Je velká úleva mít další stovku za sebou. Na krk mi pořadatelé pověsí pamětní medaili a už můžu dál pokračovat sám. Počkám a během chvilky přibíhá Jirka a nedlouho po něm i Lubo Hrmo a Jano Bujňák. Po chvíli sezení u stánku se nakonec objevuje i Pavel – je to dobré všichni jsme se dostali do cíle.Cíl
Do vyhlášení si užívám svůj relativní úspěch. Z československé výpravy jsem 2. a pokud bych započítal jen českou, tak dokonce nejlepší. Pravda je to zkaleno několika detaily jako, že jsem zůstal hodinu za svým plánem a nebo, že mě předběhlo i 11 žen. Vyhlášení se mění ve velice dobrou zábavu zvláště poté, co pořadatelé nejsou schopni najít hymny vítězných týmů. Jedinou hymnu, kterou najdou je Marseillaisa, takže Italkám a posléze i Rusům nabízejí ať si svou hymnu pěkně zazpívají. Nezklamou Italové, kteří vypomohou svým stydlivým krajankám a předvedou jak umí Ital zpívat. Rusové, asi protože jsou zcela střízlivý nezazpívají. Stejně kdoví jestli znají slova nový Ruský hymny na starou muziku.
Po skončení vyhlášení odjíždíme autobusem k hotelu a metrem odjíždíme k našemu ubytování. Domluvili jsme se panem Kimem, že nás vyzvedne na stanici metra, protože nevíme přesně, kde je jeho byt. Z pouličního automatu ho zavoláme a během 5 minut nás vyzvedne se svým autem, vzápětí zjistíme, že bydlí za rohem a akorát bylo jednodušší použít auto. Vysvětluje také, proč nás nemohl vyzvednout v Misari nebo u hotelu. Prostě v neděli se jezdit po Soulu moc nehodí – je tam příliš mnoho aut.
Ještě nás čeká tradiční večeře – rýže a spousta dalších misek. Bohužel pro mě je to na zemi u nízkého stolku a moje nohy takové násilí odmítají. Kdykoliv se natáhnu pro nějaké jídlo, tak chytám křeč. Po jídle se ještě vyfotíme s rodinou a hurá do postele.

Mezičasy a výsledky závodu

Místo

Závodník

Země

10 km

20 km

30 km

40 km

50 km

60 km

70 km

80 km

90

100

Net time

1.

Djouadi Yannick

FRA

0:38:03

1:15:58

0:37:59

1:54:45

0:38:47

2:33:23

0:38:38

3:12:24

0:39:01

3:50:24

0:38:00

4:30:06

0:39:42

5:13:16

0:43:10

5:55:13

0:41:57

6:38:23

0:43:10

6:38:27

27.

Lindvai Slavomír

SVK

0:41:22

1:22:12

0:40:53

2:02:19

0:40:07

2:42:28

0:40:09

3:25:17

0:42:49

4:11:09

0:45:52

4:59:10

0:48:01

5:49:04

0:49:54

6:39:13

0:50:09

7:32:23

0:53:10

7:32:26

38.

Orálek Daniel

CZE

0:40:46

1:21:37

0:40:50

2:02:42

0:41:05

2:43:14

0:40:32

3:24:24

0:41:10

4:09:06

0:44:42

5:07:01

0:57:55

6:04:20

0:57:19

7:03:08

0:58:48

7:58:43

0:55:35

7:58:42

41.

Krejčí Jiří

CZE

0:45:52

1:30:42

0:44:51

2:15:30

0:44:48

3:01:46

0:46:16

3:49:23

0:47:37

4:35:06

0:45:43

5:22:20

0:47:14

6:16:12

0:53:52

7:10:15

0:54:03

8:02:29

0:52:14

8:02:30

49.

Hrmo Lubomír

SVK

0:45:52

1:31:53

0:46:02

2:17:21

0:45:28

3:03:00

0:45:39

3:50:20

0:47:20

4:41:31

0:51:11

5:37:34

0:56:03

6:37:40

1:00:06

7:31:16

0:53:36

8:27:14

0:55:58

8:27:15

52.

Bujňák Jan

SVK

0:45:53

1:31:53

0:46:02

2:17:21

0:45:28

3:02:59

0:45:38

3:52:43

0:49:44

4:46:23

0:53:40

5:41:13

0:54:50

6:39:18

0:58:05

7:36:28

0:57:10

8:31:00

0:54:32

8:31:02

57.

Hotař Pavel

CZE

0:41:29

1:23:17

0:41:49

2:05:26

0:42:09

2:48:23

0:42:57

3:33:29

0:45:06

4:35:02

1:01:33

5:31:13

0:56:11

6:33:29

1:02:16

7:39:56

1:06:27

8:41:50

1:01:54

8:41:51

Uvedeny jsou mezičasy a výsledky České a Slovenské výpravy. Pro porovnání je v tabulce také vítěz závodu.

V závodě vzdalo 16 závodníků a byli mezi nimi například mistr světa na 100 km Pascal Fetizon nebo Jaroslaw Janicki z Polska.