8.10. Misari, Soul – závod
Fotky:
• Závod
• Byt
Start závodu byl má být 6:00, takže vstáváme okolo 4:15 a pan Kim nás
odváží do Misari, které je asi 20 km daleko. Misari je středisko vodních
sportů, které bylo postaveno kvůli olympiádě 1988. Trať závodu je bez
převýšení a je vytvořena jako okruh okolo kanálu, kde probíhalo
veslování a dnes zde navíc jezdí závody motorových člunů. Máme vyhrazen
stánek, kde jsme umístili svoje věci, další stánek je na půlce trati,
ale ve skutečnosti je vzdálen pouze 200 m od startu.
Startujeme ještě za tmy, ale zhruba po prvním kole začíná svítat. Ze
začátku je poměrně chladno a na rovinkách fouká silný vítr. Trať je
dobře připravena až na úsek dlouhý asi 2 km, který je 2,5 km po startu.
Na tomto úseku jsou dlaždice, které po silných jarních povodních jsou
různě propadlé a zdvihlé, takže běh se na nich je docela nepříjemný.
Harry Arndt, který je technickým ředitelem závodů, se v prvních kolech
závodu pokouší označit všechny díry v chodníku, ale výsledek je vzhledem
k množství děr k ničemu.
Vlastní občerstvení máme u startu a v polovině závodu, kde pobíhá Renata
s Tomem a snaží se reagovat na naše žádosti. Vzhledem k tomu, že zároveň
obsluhují Slováky, tak mají co dělat, aby stíhali těch 200 metrů mezi
občerstvovačkama přeběhnout. Další občerstvení, ale pouze oficiální je k
dispozici na 2,5 a 7,5 km, kdy jedno občerstvení míjíme z různých stran
podle toho, na kterém kilometru jsme. Výhodou zde je, že jsou občas
vidět soupeři a nevýhodou, že se občas s protiběžci přetahujeme o
občerstvení. Tento problém je zřetelný ve chvílích, kdy pořadatelé dali
do kádí chladit energetické nápoje Enerzen a občas, když to člověk
potřebuje, tak mu někdo před nosem vyfoukne občerstvení. Na všech
občerstvovačkách je k disposici voda, kádě s houbami a ledem a na těch
dvou velkých ještě ionťák, cola, káva, banány, kousky sladkostí, různé
jiné pochutiny, dokonce nějaký gel a ovšem(jsme přece v Koreji) rýže.
Od začátku se snažím držet tempo kolem 4 min/km, abych se pokusil dostat
na čas pod 7 hodin. Prvních 2 km jsou příliš pomalé – asi 8:40, takže
přidávám a v cíli prvního kola zjišťuji, že jsem opět v časovém plánu.
Snažím se chytit nějakého běžce, abych se mohl na dlouhých větrných
rovinkách schovat. Po druhém se utvoří skupinka ve, které běží Rus
(očividně asijského původu), Američan, Ir, Slovák Slavo Lindvai a já. Už
na konci druhého kola cítím slabost. Hlavou mi jenom proběhne, že jestli
to bude dál pokračovat, tak je otázkou zda doběhnu a v jakém stavu.
Mírné křeče ve střevech mě navíc nutí, abych si při běhu začal všímat,
kde se nachází záchodky a případně husté keře. Na občerstvovačce beru od
Renaty gel a zapíjím to vodou. Výsledek se dostaví: udělá se mi lépe a
psychika opět vystoupá vzhůru. Další tři kolo se snažím držet svých
spoluběžců. Ze skupiny se na chvíli ztratil Slavo Lindvai. Napřed
vyrazil vpřed a když jsme ho za dalších 10 km doběhli, tak se pro změnu
začal ztrácet vzadu. Příjemným povzbuzením je pan Park, který byl naším
hostitelem první dva dny v Soulu. Je zároveň pořadatelem a hlídá trať na
šestém kilometru. Vždy když kolem probíhám, tak mě hlasitě povzbuzuje
jménem. Kolem 9 hodiny slunce roztrhalo mlžný opar a začalo docela
připalovat.
Teplota během krátké doby vystoupala na 26-27 stupňů a
všichni už tušili, že se dost zapotí. Při otočkách na pátém kilometru
jsem zahlédl Pavla Hotaře a kus za ním Jirku Krejčího běžícího svým
strojovým tempem a moc hezkým stylem. Zdá se, že pro Pavla je to tempo
trochu moc rychlé a Jirka to rozbíhá na jistotu času kolem 7:30-7:40.
Každý máme dnes jinou taktiku. V šestém kole už neudržím skupinku a
začínám pociťovat vyčerpání a slabost v nohách, také psychika prudce
padá dolů. Snažil jsem se doplňovat energii i tekutiny, ale vzhledem k
tomu, že musím být opatrný se svým žaludkem, tak očividně ne dost.
Horko, cestování, časový posun a možná i nezvyklé jídlo si vyžádají
svoji daň. Na 65 km se objevují první křeče ve stehnech a nohy omítají
poslušnost. Jako vždy, když se dostanu k této hranici, tak se moje
myšlenky dostávají tam, kde nechci. Jednak přemýšlím proč to vlastně
dělám a také jestli má cenu dál běžet. Pak si uvědomím, že také běžím za
družstvo a že už mě bylo hůř a opět se pokouším dále sunout kupředu. V
sedmém kole se hodinky zastaví na mezičase 57 minut. Tak, to je už je
pěkný pochodový cvičení. Každý krok, který udělám o trochu delší, než je
pouhé cupitaní znamená křeč. Bolest je ve svalech nohou pěkně zažraná,
ale bolí mě i ruce a v zádech se mi jako obvykle začíná objevovat blok v
oblasti hrudní páteře, což znamená bolest i při každém nádechu. Skoro na
každé občerstvovačce přecházím do chůze a snažím se vypít a sníst vše co
se do mě vejde. Led v kádích s vodou nabírám a chladím bolavé nohy,
později si led dávám i do vody, coly i ionťáku – za prvé to lépe chutná
a za druhé mě to aspoň trochu ochlazuje. V sedmém kole zahlédnu Jirku,
ale i přes moje zpomalení se moc nepřiblížil. To znamená, že také
zpomaluje. Informaci o Pavlovi dostávám od Tomáše a zdá se, že Pavel už
toho měl plný kecky o dvě kola dříve. Slavo Lindvay mě předbíhá a rychle
se vzdaluje, ale od krize mi to je už úplně jedno, soustředím se hlavně
na to, abych vůbec běžel. Další kola absolvuji na hranici běhu a křečí a
i když se mi síly trochu vracejí, tak rychlejší běh nepadá v úvahu. Moje
myšlenky se neustále upínají na cíl a na to, že se sice pomalu, ale
přece blíží. Občas mě předběhne nějaký běžec nebo i běžkyně a vypadá to,
že běží vlastně na pohodu – solidní deprese. Na posledních dvou
kilometrech mě ještě předbíhá Korejec, ale opět se ho nemůžu zachytit
pro číhající křeče. Pak už vidím blížící se cílovou bránu a v ní drží
dva človíčci červenou pásku, kterou mám protnout. Napřed si říkám, že
jsem asi něco přehlídl a něco jsem vyhrál a pak si uvědomím, že takhle
dobíhají všichni. Za páskou mě čeká Renata s foťákem a spousta dalších
příjemných věcí jako je pití, jídlo a odpočinek. Je velká úleva mít
další stovku za sebou. Na krk mi pořadatelé pověsí pamětní medaili a už
můžu dál pokračovat sám. Počkám a během chvilky přibíhá Jirka a nedlouho
po něm i Lubo Hrmo a Jano Bujňák. Po chvíli sezení u stánku se nakonec
objevuje i Pavel – je to dobré všichni jsme se dostali do cíle.
Do vyhlášení si užívám svůj relativní úspěch. Z československé výpravy
jsem 2. a pokud bych započítal jen českou, tak dokonce nejlepší. Pravda
je to zkaleno několika detaily jako, že jsem zůstal hodinu za svým
plánem a nebo, že mě předběhlo i 11 žen. Vyhlášení se mění ve velice
dobrou zábavu zvláště poté, co pořadatelé nejsou schopni najít hymny
vítězných týmů. Jedinou hymnu, kterou najdou je Marseillaisa, takže
Italkám a posléze i Rusům nabízejí ať si svou hymnu pěkně zazpívají.
Nezklamou Italové, kteří vypomohou svým stydlivým krajankám a předvedou
jak umí Ital zpívat. Rusové, asi protože jsou zcela střízlivý
nezazpívají. Stejně kdoví jestli znají slova nový Ruský hymny na starou
muziku.
Po skončení vyhlášení odjíždíme autobusem k hotelu a metrem odjíždíme k
našemu ubytování. Domluvili jsme se panem Kimem, že nás vyzvedne na
stanici metra, protože nevíme přesně, kde je jeho byt. Z pouličního
automatu ho zavoláme a během 5 minut nás vyzvedne se svým autem, vzápětí
zjistíme, že bydlí za rohem a akorát bylo jednodušší použít auto.
Vysvětluje také, proč nás nemohl vyzvednout v Misari nebo u hotelu.
Prostě v neděli se jezdit po Soulu moc nehodí – je tam příliš mnoho aut.
Ještě nás čeká tradiční večeře – rýže a spousta dalších misek. Bohužel
pro mě je to na zemi u nízkého stolku a moje nohy takové násilí
odmítají. Kdykoliv se natáhnu pro nějaké jídlo, tak chytám křeč. Po
jídle se ještě vyfotíme s rodinou a hurá do postele.
Mezičasy a výsledky závodu
|
Místo |
Závodník |
Země |
10 km |
20 km |
30 km |
40 km |
50 km |
60 km |
70 km |
80 km |
90 |
100 |
Net time |
|||||||||
|
1. |
Djouadi Yannick |
FRA |
0:38:03 |
1:15:58 |
0:37:59 |
1:54:45 |
0:38:47 |
2:33:23 |
0:38:38 |
3:12:24 |
0:39:01 |
3:50:24 |
0:38:00 |
4:30:06 |
0:39:42 |
5:13:16 |
0:43:10 |
5:55:13 |
0:41:57 |
6:38:23 |
0:43:10 |
6:38:27 |
|
27. |
Lindvai Slavomír |
SVK |
0:41:22 |
1:22:12 |
0:40:53 |
2:02:19 |
0:40:07 |
2:42:28 |
0:40:09 |
3:25:17 |
0:42:49 |
4:11:09 |
0:45:52 |
4:59:10 |
0:48:01 |
5:49:04 |
0:49:54 |
6:39:13 |
0:50:09 |
7:32:23 |
0:53:10 |
7:32:26 |
|
38. |
Orálek Daniel |
CZE |
0:40:46 |
1:21:37 |
0:40:50 |
2:02:42 |
0:41:05 |
2:43:14 |
0:40:32 |
3:24:24 |
0:41:10 |
4:09:06 |
0:44:42 |
5:07:01 |
0:57:55 |
6:04:20 |
0:57:19 |
7:03:08 |
0:58:48 |
7:58:43 |
0:55:35 |
7:58:42 |
|
41. |
Krejčí Jiří |
CZE |
0:45:52 |
1:30:42 |
0:44:51 |
2:15:30 |
0:44:48 |
3:01:46 |
0:46:16 |
3:49:23 |
0:47:37 |
4:35:06 |
0:45:43 |
5:22:20 |
0:47:14 |
6:16:12 |
0:53:52 |
7:10:15 |
0:54:03 |
8:02:29 |
0:52:14 |
8:02:30 |
|
49. |
Hrmo Lubomír |
SVK |
0:45:52 |
1:31:53 |
0:46:02 |
2:17:21 |
0:45:28 |
3:03:00 |
0:45:39 |
3:50:20 |
0:47:20 |
4:41:31 |
0:51:11 |
5:37:34 |
0:56:03 |
6:37:40 |
1:00:06 |
7:31:16 |
0:53:36 |
8:27:14 |
0:55:58 |
8:27:15 |
|
52. |
Bujňák Jan |
SVK |
0:45:53 |
1:31:53 |
0:46:02 |
2:17:21 |
0:45:28 |
3:02:59 |
0:45:38 |
3:52:43 |
0:49:44 |
4:46:23 |
0:53:40 |
5:41:13 |
0:54:50 |
6:39:18 |
0:58:05 |
7:36:28 |
0:57:10 |
8:31:00 |
0:54:32 |
8:31:02 |
|
57. |
Hotař Pavel |
CZE |
0:41:29 |
1:23:17 |
0:41:49 |
2:05:26 |
0:42:09 |
2:48:23 |
0:42:57 |
3:33:29 |
0:45:06 |
4:35:02 |
1:01:33 |
5:31:13 |
0:56:11 |
6:33:29 |
1:02:16 |
7:39:56 |
1:06:27 |
8:41:50 |
1:01:54 |
8:41:51 |
Uvedeny jsou mezičasy a výsledky České a Slovenské výpravy. Pro porovnání je v tabulce také vítěz závodu.
V závodě vzdalo 16 závodníků a byli mezi nimi
například mistr světa na 100 km Pascal Fetizon nebo Jaroslaw Janicki
z Polska.