10.10 Seoraksan, Naksansa
Fotky:
- Národní park Seoraksan
- Naksansa – klášter na popřeží
Nocleh: N.P. Odaesan – camp
Po snídani na autobusové zastávce jsme
vyrazili na výlet národního parku Seoraksan. Park a hlavně cesty v něm
jsou silně postiženy povodní, která byla na jaře. Na konci městečka na
začátku turistické cesty jsme se všichni napili místní minerálky, která
je docela sycená kysličníkem. Pramen teče z malé prohlubně a docela
slabě, ale přesto jsme dokázaly naplnit svoje láhve na cestu. Místní
provozují zajímavý obchod, prodávají velké prázdné láhve, které si
místní turisté mohou naplnit u pramene. Po asi hodině pohodu řekou a
okolo řeky jsme se dostali ke klášteru, který byl přímo na břehu, ale
dost vysoko, aby ho jarní povodeň nezachytila. Po otevření dveří se
ozvaly z reproduktoru mantry, které byli slyšet po celou dobu, co
jsme prohlíželi klášter. Pokračovali jsme dále korytem řeky až jsme se
dostali do sedla, kde jsme se napili a něco málo snědli. Pokračovali
jsme dolů, což vzhledem ke včerejšímu závodu bylo o trochu namáhavější.
Za další hodinu a další kopec jsme viděli vodopád, který měl, ale tak
málo vody, že sotva tekl. Když jsme sestupovali do údolí k silnici, tak
proti nám začali proudit davy korejských turistů, takž na stezce už bylo
docela těsno a vyhýbání se nebylo zrovna snadné. U silnice jsme počkali
na Toma, který běžel napřed pro auto, které bylo zaparkováno asi o 2 km
níže.
Pokračovali jsme směrem k moři na západ. U moře
jsme narazili na nádherný klášter u moře, který se nacházel na kopci nad
malým městečkem. Klášter se jmenoval Naksansa a byl postaven na skutečně
nádherném místě s výhledem na moře. Bohužel v roce 2005 vyhořel a s ním
hodně stromů v jeho okolí. Zachovalo se asi 10 budov a několik stromů.
Všude byly vysázeny nové stromky a probíhali práce na novostavbách a
výkopové práce na archeologickém průzkumu. Zajímavostí bylo, že v areálu
byly zdarma automaty na kávu a zřejmě tam i podávali zdarma oběd, který
jsme nestihli. Pohledy z altánku nad mořem nebo výhledy od velké sochy
budhy na kopci skutečně stály za to. Dobrý vtip byl k vidění podél
cesty, kde byly pověšeny reproduktory, ze kterých se ozýval zpěv mnicha
a aby to všem bylo jasné, tak na reproduktorech bylo napsáno SKY VOICE.
Po prohlídce jsme zajeli do města, kde se Pavel
chtěl vykoupat a Renata a já jsme chtěli ochutnat místní kuchyni. Všude
po městečku byly akvária, kde byla živá nabídka jídla a na volné
prostoru na prádelních šňůrách visely olihně – malí bratříčci krakatic.
K pozdnímu obědu jsme si v jedné s mnoha jídelen dali polívku, kterou
doprovázela miska rýže a celá řada dalších misek s různě pálivým obsahem
a pochopitelně s kimči. Za jídlo jsme zaplatili asi W5000 a
protože jsme jedli mimo správnou dobu, tak jsme nestihli sraz což se
značně nelíbilo Tomovi, ale Pavel se o to déle koupal v moři.
Hned na to jsme se posunuli kolem pobřeží až do
parku Odaesan, kde byl kamp vybavený záchodky a venkovními umývárnami.
Jako ve všech kempech se zde platí za stan podle počtu osob. Stan pro 3
osoby W3000, stan pro 5 osob W4000 a pro 10 osob W5000.
Ten stan pro deset lidí bych chtěl vidět. Spali jsme na parkovišti,
kromě Renaty na kterou lezla chřipka a tak spala v autě. V noci byla
teplota kolem 10-12 °C, ale hlavně nás nežrali komáři.